Deklarace

Deklarace slouží k zavedení a pojmenování základních elementů programu - datových prvků (konstant, proměnných a vlastních dat) a k specifikaci jejich typu . Protože deklarací určujeme základní dimenze objektu (nároky na paměť), nazýváme tuto činnost také dimensováním. (Odtud odvozen název základního deklaračního příkazu).

• Každá proměnná musí být k tomu, aby ji bylo možné v makru použít dimenzována. Příkaz DIM vymezí pro proměnnou příslušné místo v paměti a přiřadí jí jméno. Např. dim A : Word; založí proměnnou se jménem A a vyhradí 2 bajty paměti. Do těchto dvou bajtů bude později ukládána hodnota proměnné A. Na začátku programu jsou všechna takto nadimensovaná paměťová místa nulována.
• Za specielní způsob deklarace považujeme tzv. definici. Při definování přiřazujeme deklarovanému datovému prvku určitou hodnotu. Tak získáváme tzv. proměnné s přednastavenou hodnotou a konstanty. Proměnné s přednastavenou hodnotou na rozdíl od konstant mohou definovanou hodnotu později změnit. Jednotlivé definice uvozuje slovo CONST.
• Zadávání statických dat začíná klíčovým slovem DATA.
• Mezi jednotlivými makry je možno předávat hodnoty proměnných prostřednictvím příkazu PARAM.

Všechny až dosud zmiňované datové prvky jsou tzv. datové prvky interní. Jsou vlastností základní normy makrojazyka a tedy použitelné nezávisle na aplikaci. Rozšíření této normy makrojazyka tvoří datové prvky externí .